LP 1989, koncertní oblečení a Vítej máji ♫

Milí sboroví přátelé, nachystali jsme pro Vás další část ukázek z textů Tomáše Motýla. Tentokrát téma prvního z nich – koncertní oblečení – navedlo na myšlenku vyhledat různé fotografie koncertního oblečení hlavního sboru i přípravných oddělení a jejich proměny v průběhu téměř šedesáti let historie sboru. 

K poslechu nabízíme první stranu LP desky z roku 1989. 

Druhý text vypráví o Berkovcově Vítej máji. Nabízíme jedinečnou příležitost k poslechu nahrávky z roku 1991, kdy Vítej máji zpíval Plamínek na festivalu Krajina zpěvu. Nabízíme také video ukázku, provedení hlavním sborem na zahajovacím koncertu na festivalu Porta musicae v Novém Jičíně v roce 2012. 

Poslech – LP Šumperský dětský sbor, 1989: 

1. arr. Jaroslav Svoboda – Okolo Bludova
2. Petr Eben - Šťastnou cestu 1:46 
3. Věroslav Neumann – Zázračná muzika (Husle, flauta, klarinet 9:13; Flauta 10:17, Klavír 12:41; Basa 13:37; Husle, flauta, klarinet 15:04)
4. Václav Trojan – České pastorely 16:10

První sborové oblečení

V témže roce (1966), hned po prázdninách, v rodičovském kruhu zapředena debata na téma jednotné sborové oblečení. Probrány všelijaké možnosti a rozhodnuto, že oděv nemůže být soukromým majetkem rodin z důvodů, které už jsou dnes dávno zřejmé a každému srozumitelné. Ze dvou možností (halenky bílé nebo halenky barvy jahodové) zvolena bílá pro prostou skutečnost, že jahodových látek nebylo. Látka bílá posléze objevena v podnikové prodejně Textilany v Ústí nad Labem, odkud v listopadu toho roku soudruhem Motýlem osobně přivlečena v celkovém objemu 7.124,- Kčs. Jak a s kým vlekl, není známo. Látkou na sukně a kalhoty byl šedomodrý tesilen, o jehož dobývání se písemnosti nezmiňují. Kroj doplnila oranžová mašle s bílými puntíky, později redukovaná do podoby sametky s perličkou identické barvy.

Otázku opuštění pionýrských krojů, v nichž sbor do té doby působil, nastolila pozvánka k vystoupení na novoročním koncertě ve Španělském sále Pražského hradu před prezidentem republiky a jeho kamarády. Tehdejší pionýrský kroj sestával z bílé košile se dvěma kapsami a pionýrského šátku. K tomu libovolná tmavomodrá sukně, jichž pochopitelně nebylo, proto tolerovány jakékoliv sukně, případně kalhoty. Ve sboru vyvíjena snaha, aby obé bylo skutečně tmavě modré nebo černé, ale výsledek nikdy nebyl valný. Pozvání na Hrad tedy dostatečným důvodem učinit sbor pěkným. Ve skutečnosti pak žádný takový koncert nebyl. Prostě napsali, že nic, a zlé jazyky tvrdily, nejsou prachy. 

Vítej máji
Počátkem sezóny tatínek přinesl nové noty. Byla to útlá tištěná brožurka malého formátu nadepsaná Jiří Berkovec – Vítej, máji. Pravil, že pokud se vše podaří, bude to naše životní dílo. Šlo o pásmo čtrnácti převážně jedno či dvojhlasých písní na slova lidové poezie, většinou říkadel. Vše proloženo čtyřmi snadnými trojhlasy a opatřené přebohatým klavírním doprovodem, který, jakožto výtah orchestrální partitury, byl pro pianistu pěkným oříškem. Životní dílo se podařilo zvládnout za necelý rok, aby 16. května 1964 došlo k (naší) premiéře na Krajském festivalu lidových škol umění v Ostravě-Porubě. Byl to kolosální zážitek, neboť skladba měla spád, sólisté se předváděli v bravuře i líbeznosti, trojhlasy nám konečně zněly a ladily i bez pomoci frekventantů jistého pololetního semináře. Verunka Kappelová u klavíru střihala virtuózní pasáže s nadhledem a muzikalitou. Nejen v Porubě. Skladba se dlouho držela v repertoáru a sbor se vždy těšil na posvátné mrazení, které neomylně nastávalo po dlouhé mezihře před závěrečným "vítej, vítej, máji, my jsme tobě rádi..." Se spolupěvcem a nejlepším kamarádem Pepíkem Pavlasem jsme se v tom místě na sebe vždycky podívali a krátce si přikývli, že teď to jako přijde. A přišlo. Mnohokrát doma i v zahraničí, v sálech i v plenéru, samostatně i s choreografií mé maminky a jejího tanečního oddělení, pro něž jsme pásmo ke studijním účelům také natočili. V průběhu sborové historie přišla skladba v nových nastudováních na pořad ještě několikrát, naposledy v listopadu 2012 na festivalu Porta musicae v Novém Jičíně.